Blogerka Nisa aktuálně 16. 8. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze a tipy na jiné zajímavé blogy, moji vlastní literární tvorbu i pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu poslední část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Nově možnost přihlášení se k odběru novinek. Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Mám i Facebook, - ZDE - ale momentálně ho moc nevyužívám. Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Důvěrný rozhovor s Láskou

4. srpna 2018 v 14:30 | Nisa |  Literární šuplík - Abstraktní novinářka
Půl desáté večer a já jsem byla na cestě do baru. Moje práce je super, napadlo mě. Jen kdyby ty modré koktejlky nebyly tak nepohodlné… Vzala jsem za kliku u dveří a vešla dovnitř. Okamžitě mě udeřilo do očí šero a do nosu zápach alkoholu. Procházela jsem uličkou a všimla si dvou mladíků, coby obsluhy, jak zrovna vytírají podlahu a sbírají střepy. Že by po neobratném hostu? To vysvětlovalo onen odér. Chápavě jsem se na ně usmála a pokračovala v cestě, když se ozvalo rozverné - hu-u. Láska na mě mávala z barové stoličky. Zamávala jsem rozpačitě nazpět a pospíšila si, abych usedla vedle ní.

"Co si dáš?" vybafla na mě bez pozdravu a decentně usrkla ze svého Cosmopolitanu. Evidentně to nebyla první sklenička.
"Ehm, bílé víno, prosím," obrátila jsem se radši rovnou na barmana, než mi moje společnost začne vnucovat něco silnějšího.
Teprve po té jsem si dovolila pečlivě prohlédnout dlouhovlasou brunetku s kudrlinami vedle mě. Visuálně odpovídala čtyřicátnici a její tmavě fialové šaty měly o něco málo delší sukni než ty moje. Propichovala mě malýma černýma očima a zamyšleně si mimoděk jednou, nebo dvakrát přejela špičkou jazyka přes rty natřené zřejmě třešňovým leskem.
"Takže ty jsi ta novinářka…" poznamenala stále jako by duchem nepřítomná, když ze sklenice sundala plátek grapefruitu a pomalu ho okousávala svými zuby.
"Takže ty jsi ta Láska," vrátila jsem jí to.
Nic neřekla, jen pokývala hlavou a vycucávala z grepu porci šťávy. Musela jsem pokračovat sama.
"Láska prý bolí," řekla jsem.
"Láska nebolí," namítla a mávla rukou, "bolí to, když je neopětovaná."
"A proč?"
"Proč co?"
"Proč musí existovat i láska neopětovaná? Nebylo by na světě líp, kdyby vznikala jen ta vzájemná?"
"Bylo," souhlasila a ohrnula při tom svůj spodní ret, "ale všechno na světě má svůj důvod."
"Nějak ti nerozumím," přiznala jsem a lokla si svého vína.
"My všichni se řídíme podle plánů Velkého šéfa," pronesla významně a stočila oči ke stropu, jako by mohla vidět Osud. Jako by nad ní bděl jako Bůh. A máchla rukou, aby si objednala nové pití.
"Nechceš mi to vysvětlit?" naléhala jsem na ni.
"Když já nevím, jestli můžu…" nakláněla se ke mně šeptajíc, div nespadla ze stoličky.
Pokrčila jsem rameny a povzbudivě se na ni usmála.
"Mimo záznam?" zamumlala.
Radostně jsem kývla.
"Pamatuješ na toho kluka, co se ti líbil, když ti bylo 14? Toho černovlasýho fotbalistu?"
Teď jsem se zaujetím přikývla zase já. Byla to zbytečná epizodka v mém mladinkém životě. A kolik nocí jsem kvůli němu proplakala…
"Vůbec si tě nevšímal," v tu chvíli se uchechtla, jako by ji něco pobavilo, "a tak ses přihlásila na výtvarný kroužek, kam kromě fotbalu taky chodil."
"No jo, ale úplně zbytečně, nevšímal si mě ani tam. A pak si začal s tou holkou, co nosila dredy."
"Úplně zbytečné to nebylo," prozradila mi šeptem, "vyhrálas přece tu soutěž o nejlepší zátiší, ne?"
Pokývala jsem hlavou. "To máš pravdu."
"Ale kdyby tě nemotivoval on, nikdy se do toho kroužku nepřihlásíš…"
"Fajn, ale proč mě nemohl mít rád?"
"Protože," udělala výraznou pauzu, hodila do sebe drink a řekla si o další, "kdyby tě chtěl, nikdy se tolik nesnažíš, abys byla dobrá a on si tě všiml. Navíc, kdyby tě chtěl, přesvědčil by tě, že jsi jeho múza. A ta nemusí malovat, jen se usmívat a vypadat hezky…"
"Ou," neodpustila jsem si.
"Vidíš," rozhodila rukama dramaticky, "jen ta představa se ti nelíbí."
"A to všechno jen kvůli soutěži?" nevěřila jsem.
"Ale houbeles," máchla rukou, "malování tě uklidňuje dodneška, ne?"
Přikývla jsem. "To ano…"
"A ještě se ti bude hodit," utrousila s tajemným mrknutím, ale mě bylo jasné, že víc z ní nedostanu.
"Takže je to všechno součást velkého plánu? Toho, jak to má být?" shrnula jsem poznatek a způsobně ucucávala ze své skleničky.
"To zas ne," potřásla nesouhlasně hlavou, "dost nám to někdy komplikujete a měníte původní plán."
"Jak to myslíš?" nakrčila jsem nechápavě obočí.
"No vezmi si třeba Lukáše, co jsi s ním chodila teď naposledy."
"Co je s ním?" zajímala jsem se a dopila poslední doušek bílého. Nějak jsem tušila, že budu potřebovat posilnit, tak jsem si rovnou objednala další.
"Pamatuješ vaše první rande?"
"To v kině? Jasně."
"To nebylo první rande," hudrovala, což mě zaskočilo. Všimla si, jak se tvářím, a smířlivěji dodala: "Tedy původně nemělo být."
Nebyla jsem z toho pranic moudřejší. "Cože?"
"Původně jste se přeci potkali na tom letním kině a on ti ohodil boty pivem, protože zakopl."
"Jo, vzpomínám si, zeptal se, jak to může odčinit a já řekla, ať mě pozve na kafe, protože se mi líbil."
"No právě, tebe jsem stihla trefit, ale jeho ne! Ten blbec uhnul! Sklonil se, aby si zavázal tkaničky, o které zakopl, chápeš, zrovna když jsem na něho mířila!" řekla a teatrálně se plácla do čela.
Vyprskla jsem smíchy a zakuckala se. "Cože?"
"Moc se nesměj! Chytila to místo něj jedna mladá holka, celý večer na tebe zálibně zírala a mě dalo práci s tím něco udělat! Nemluvě o tom, jaký průšvih jsem měla u šéfa. A z té dotyčné je dneska lesbička, což taky nebylo v plánu, ale…" pokrčila rameny.
Skoro jsem obdivně hvízdla.
"No a vzpomínáš, jak dopadlo to vaše kafe?"
Zasmála jsem se. "Vzpomínám, vzpomínám, choval se jako vůl. Jakože ho otravuje, že tam vůbec musí být."
Omluvně pokrčila rameny. "Nestíhala jsem, měla jsem šichtu jinde a jeho zasáhla až při loučení."
"Tak proto se na mě na konci tak divně díval…"
"To bylo zamilovaně!" ohradila se Láska skoro uraženě.
Potlačila jsem další uchechtnutí. "Je fakt, že pak už se choval hezky… Omlouval se, že je přetažený, že byl tak nevrlý a pozval mě do kina, prý na pořádné rande."
"Původně ale už to kafe mělo být pořádné rande, jenže se choval tak blbě, že jste to oba vyškrtli ze seznamu…"
"To dává smysl," poznamenala jsem, "ale proč jsi dopustila, aby mě podvedl, když jsi měla tolik práce s tím dát nás dohromady?"
Láska se zamračila: "Poslyš, nemůžu ti vyzvonit všechno. A vůbec, jsme tu kvůli tvému milostnému životu, nebo rozhovoru se mnou?"
Zastyděla jsem se a odkašlala si. "Jo jasně, promiň. No… a jak to má Láska s láskou?"
Zvonivě a upřímně se zasmála. "Co myslíš? Mám ji dost v práci, nechci ji mít i doma. Já se radši rozmazluju sama. Dobrý pití, jídlo, thajské masáže a lyžování… Miluju lyžování!"
Její odpověď mě překvapila. "Takže nikoho nemáš? A opravdu ti to nevadí?"
"Nemám ráda ani sex, chápeš? Jsem frigidní! Láska a je frigidní! Možná tolik lásky rozdám, že už mi jí pro mě samotnou moc nezbývá…" dodala zamyšleně.
Bylo mi jí líto a možná mi to viděla na pohledu, protože dodala: "Je mi fajn. Potápěla jsem se v moři, naučila mluvit papouška a naučila se latinky, rusky a estonsky."
"Ale říká se, že bez lásky nemá smysl žít…" podotkla jsem.
"Jenže já nežiju bez lásky, já ji vidím všude kolem… a je to krása!"

Když jsme dopili, dovlekla jsem ji do hotelu. Nerada se váže, takže žije po motelech, kde má zrovna práci. Pozorovala jsem ji, jak leží na posteli a usmívá se. Zahlédla jsem na nočním stolku její přeplněný diář a neodolala. Mluvila pravdu. Tolik lásky, co byla potřeba vytvořit, nebo udržovat. Byla všude kolem. A mě to najednou hřálo taky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 16:52 | Reagovat

Nádhera...! :-D

2 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 22:26 | Reagovat

[1]: Díky! :D

3 Meduňka Meduňka | Web | 5. srpna 2018 v 16:18 | Reagovat

Jej, to je bezvadný! Musím dát do výběru, prostě píšeš skvěle :-)

4 Drýmr Drýmr | Web | 7. srpna 2018 v 16:49 | Reagovat

To je skvělost! Vtipné, poutavé a hlavně - pravdivé. Moc fandím, místo ve výběru zasloužené. :)

5 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 9. srpna 2018 v 14:00 | Reagovat

[3]: Děkuji, Meduňko, červenám se. :-)

[4]: Děkuji, moc mě to tvé nadšení těší. :-)

6 Snílek Snílek | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 16:44 | Reagovat

ty jo, super počtení, moc děkuji... člověk si až říká, kdyby to byla pravda, kolik věcí by to vysvětlilo... dík za náměty k přemýšlení

7 Martina Martina | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 21:30 | Reagovat

Skvělý nápad, skvěle napsané, prostě úžasné. :-) Vlastně jsi mi potvrdila, že Láska je podivná, ale krásná. Velice hezký článek, výběr mezi nejlepší články TT si zasloužil. :-)

8 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 12:36 | Reagovat

[6]: Není za co, já jsem ráda, že se líbí... Budu psát dál. :-)

[7]: Děkuju moc. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama