Blogerka Nisa aktuálně 16. 8. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze a tipy na jiné zajímavé blogy, moji vlastní literární tvorbu i pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu poslední část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Nově možnost přihlášení se k odběru novinek. Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Mám i Facebook, - ZDE - ale momentálně ho moc nevyužívám. Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Proč číst knihy a jak se k tomu donutit?

8. června 2018 v 19:23 | Nisa |  Knižní povídání
Dnes to vezmeme trošku v jiném stylu. S novou rubrikou. Budeme si povídat. Já vám budu povídat. Už pár týdnů mi jde čtení hodně pomalu. Mívám takové pauzy. Ale čtení jako takového se úplně vzdát nechci. A tak jsem se zamyslela. Proč vlastně čtu? Co je dobré na tom být čtenář? Asi to nebude nějaké objevení Ameriky, ale na pár zásadních bodů jsem přišla. Tak si to pojďme shrnout.

1. Jazyková kultivace

Možná někomu poleze na nervy, že jsem tímto začala, ale čtenář má z mého pohledu opravdu lepší vztah k jazyku. Nejsem hnidopich. Čeština je složitá a gramaticky náročná. Proto chápu, že člověku občas ujede s/z, i/y, velké, či malé písmeno. Nebo třeba čárky v souvětí. Stává se. Já sama mám s určitými výrazy dodnes problém, nebo něco sem tam pozapomenu a popletu. Chybovat je ovšem lidské. A pár chybiček se v obsáhlém textu ztratí. Navíc existují korektury, když už to chcete mít perfektní. Smůla, že i v těch knížkách bývají překlepy. I korektura občas stává slepou. A právě proto nad nějakou chybičkou dokážu zavřít oko. Dle mého názoru člověk nemusí být neomylný v pravopise. Ale je fajn se o to snažit.

Nicméně kroutím hlavou a skřípu zuby nad písemným projevem, který český jazyk vůbec nepřipomíná.
"Gdiš ty řeknu, že tě myluju..." (Když ti řeknu, že tě miluju...) Jen pro ukázku. Já si ty hrůzy v rámci věty moc neumím poskládat v hlavě, ale snad rozumíte, kam tím mířím. Některé výplody spíš než češtinu připomínají maďarštinu zkříženou s kdoví čím. Bohužel zklamu idealisty, kteří doufají, že tak strašně budou psát jen cizinci. Kdepak. Znám dost Čechů jako poleno, co se vyjadřují takto. A nečtou. Logicky. Logické je to proto, že snad nikdo, kdo pravidelně čte a vidí v textu milionkrát slovo "když", ho snad následně nenapíše takto - gdiš.

První bod je tedy jasný - čtěte, nikoli proto, abyste byli bezchybní češtináři (ačkoliv by to bylo fajn), ale aby váš projev alespoň daný jazyk připomínal. Kdo čte, tohle si pojistí.

2. Rozvoj fantazie

Televize nám vše pasivně servíruje. Knihy nás nutí si daný příběh představovat v hlavě. Bylo napsáno mnohé o tom, jak je to prospěšné hlavně u dětí. Jak to podporuje nejen kreativitu. Ono se to ví, ale pro některé je tak snadnější posadit děti s pohádkou k televizi, nebo jim dát do ruky na hraní tablet. Jakmile to někde vidím, tiše pláču.

Alespoň ty večery, kdy maminka, nebo tatínek sedí u potomkovy postele, listují spolu v knížce, předčítají, hladí po vlasech a líbají na čelo, jsou pro mne jedny z nejkrásnějších momentů s dítětem. Já k tomu jako malá většinou dostala hrnek mléka a škemrala o další a další pohádku... Díky, rodiče.

Proč to nedopřát všem dětem?

3. Útěk od reality a relax

Kolik čtenářů už objevilo kouzlo knih? Když se doma rodiče hádají, nemusí mizet stopem do Pákinstánu. Prostě se zabarikádují v pokojíčku a zaboří nos do knihy. Je to skoro jako magie. Nezabírá vždycky, ale dost často to stačí. Jednoduše nevnímáte nic jiného kromě příběhu. Blbý den ve škole? Otrávený povzdech, taška letí do kouta a knížku bereme do ruky. Z hlavy nám pomalu mizí nic neříkající fyzikální vzorečky. To je úleva! A pomalu se noříme zpět za Aničkou, jak to s ní vlastně dopadlo. Jen pozor na dlouhé čtení. A za špatného světla. To pak bolí oči i hlava. Ačkoliv... víte, jak těžké se občas odtrhnout od dobré knihy?

4. Společenské uplatnění a rozhled

Přesně o tom to je. Jednak, kdo čte, umí dobře psát a jednak má rozhled. Nejen v tom, že se dokáže zapojit do litererární konverzace a neplete si díla B. Němcové s K. Čapkem, nýbrž také chápe narážky, co z knih prosáknou do reálného světa. Ví, co znamená, když před někým byla jeho osobní Sophiina volba. Můžete se učit. A to nejen naučnou literaturou. Dost poznatků a drobností k vám prosákne skrze literaturu krásnou. Třeba jako drobná zmínka, která vám zůstane v hlavě. A tohle všechno se počítá. Je to plus jak v mezilidských vztazích, v zaměstnání i v prostém životě. Člověk neví, kdy se mu to, co přečte, bude hodit.

5. Číst je IN

Pro nečtenáře divná představa, ale já si to myslím. Vzhledem k předcházejícím bodům na čtení nenacházím jediné mínus. Vzít knihu do ruky podporuje náš přirozený vztah k jazyku, zvyšuje naši kreativitu, poskytuje nám pramen kulturního a knižního rozhledu, vzdělává nás to, poskytuje relax a úlevu. Navíc to můžeme vždy nějak rozumně využít v našem životě. Takže kdo by vlastně nechtěl číst?

Nečtenáři oponují: "Já, mě to nebaví!" I na to mám pár rad.

A) Začněte tenčí knihou.

Bichle děsí a odrazují dopředu. "Tolik stránek, to nemůžu nikdy přečíst!" Dostaví se pocity frustrace, vzteku a zbytečnosti. Film zkouknu za hodinu...

B) Najděte si to své

Není kniha jako kniha. A do začátku je opravdu těžké vydržet a hledat. Nejdřív žánr, co by seděl, a pak knihu. I když půjdete do bestselleru, může se stát, že budete patřit k těm, kteří řeknou: "Tak tohle ne." Je to smůla, ale je to v pořádku. I mně se to stalo. Vštěpovali mi, že od rozečtené knihy se neodchází. Je to na vás. Čtěte, nečtěte, ale hledejte dál. Jednou tu pravou knihu najdete.

C) Čtěte často, ale krátce

Někdy čtu něco, co mě nebaví. Tak tohle pravidlo používám. Deset minut denně? Pět stránek denně? Nastavte si to podle sebe. Nebudete mít pocit, že čtením zabíjíte příliš mnoho času, přesto budete číst a jednou se nakonec dostanete na poslední stránku. Hurá! Z toho má člověk vždycky radost. Tedy pokud zrovna nelituje toho, že příběh už končí. Ale to už vzniká ta láska ke čtení...

D) Kombinujte

Dnešní doba je vstřícná v tom, že se ke čtení dostaneme v několika formách. Klasická knížka voní inkoustem, papírem - novým, či starým -, večerní čtení v posteli doplňuje cvakání vypínače lampičky, šustot stránek a nepostradatelná záložka. Pokud místo ní neohýbáte rohy stránky. Knihomol miluje klasickou knihu. Nic se nevyrovná mnoha vjemům a rituálům. I já to zbožňuji. Několikrát jsem se řízla o papír. A stejně jsem na knihu nezanevřela. A tahám ji na cestách, ačkoli bývá tak těžká... Jenže někdo na to není. Tak to zkuste s e-knihou. Nemusíte tahat bichle, řezat se o papír a celou knihovnu narvete do čtečky. Je to pohodlnější na cesty. Můžete číst kdekoli a kdykoli a nic složitě vytahovat a uklízet. V noci nemusíte svítit a podsvícení obrazovky protějšek nebudí. Jenže co když vás zrovna bolí oči, nebo hlava? Vezměme zavděk audioknihou. Oči zavřete, posloucháte a necháte se unášet příběhem. Navíc u toho můžete případně dělat i jiné věci. Máte pocit vyšší produktivity. Já v audio verzi čtu například také autory a knihy, co se mi hůře čtou. Místo toho, abych se tím pracně prokousávala, prostě napnu uši. Jediný nedostatek - nemáte na očích tu psanou češtinu.

Zkuste všechno. Kombinujte. Na něčem se ustálíte. Něco zavrhnete. Nevadí. Ale přijdete na to. Já mám povětšinou rozečtenou jednu e-knihu, jednu audioknihu a jednu papírovou. Dle potřeb mých, okolností a nálady se uchýlím k jedné z možností. Někdy čtu hodně, někdy méně. Ale svým způsobem pořád.

Čtení je IN - čti taky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 9. června 2018 v 11:01 | Reagovat

Audioknihy nemůžu. Občas si to pouštím, když se mi nechce mít ticho a nechce se mi ani na nic koukat, ale stejně se vždycky přistihnu, že po chvíli to pořádně nevnímám, a i když vnímám, nezaryje se to tak jako když to přečtu sama a nevšimnu si žádných detailů. Audiokniha má taky svá úskalí a pro mnoho lidí může být složitější užít si příběh, pokud ho nečtou vlastníma očima.

2 all-is-magic all-is-magic | 9. června 2018 v 18:08 | Reagovat

Já momentálně čtu jenom jenom skripta a učebnice, už od března a dost mi chybí se začíst do pořádného příběhu :D
Zato ale poslouchám audioknihy, když jdu pěšky (a jelikož chodím denně minimálně půl hodiny) tak ty mi to trochu nahrazují, ale není to ono :D Už se těším na prázdniny, to si někam zalezu

3 Atunai Atunai | Web | 9. června 2018 v 19:07 | Reagovat

Čtení mám strašně moc ráda, akorát mám vždycky hrozný problém si na knihu najít chvilku času. Když mě zrovna nevezme, odložím ji pryč a hledám něco jiného, takže když konečně najdu něco, co mě fakt baví, zhltnu knihu relativně rychle. Jen si vždycky musím hledat čas... Ono, kdybychom dali pryč všechnu tu elektroniku, měli bychom pak spoustu volného času. :D

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. června 2018 v 19:15 | Reagovat

Já budu sama proti sobě, ale mínusy bych našla :-)
Já totiž čtu tak od pěti let a fakt dost.
Natolik dost, že to deptá mé okolí.
Už jako dítko jsem četla místo učení. Ale je to pochopitelné, musela jsem přece vědět, jestli přežije Patnáctiletý kapitán, popřípadě jestli se Kara ben Nemsí vrátí do Ameriky. :-)
Když jsem chodila do práce, potřebovala jsem vědět, jesti opravdu bez dcerky neodejde a jestli se James Herriot ožení s Helenou.
Teď jsem doma, pečuju o rodinu a stejně obědváme třeba kolem třetí, protože máma nemůže vařit, máma sedí s knížkou...

5 alpos alpos | 10. června 2018 v 17:25 | Reagovat

Já zrovna nikdy nedělám  to co je IN právě proto že to je IN. Ale když mám čas , tak čtu. I když dříve jsem četla více. Tak teď  alespoň nějaké cizojazyčné, abych se pocvičila a také různé odpočinkové, ale dobře napsané. Je to lepší než film, představím a prožiju si to tak , jak já chci:-)

6 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 11. června 2018 v 13:04 | Reagovat

[1]: S tímhle souhlasím, občas se také špatně soustředím a pak si jednu pasáž pouštím i třikrát. :-) Každý si jednoduše musí najít to své.

[2]: Vzpomínám si na doby, kdy jsem na tom byla stejně. :D Plně chápu tvou nedočkavost, aspoň, že ti to ty audioverze kompenzují. :-)

[3]: Elektronika žere moře času, sama to znám. Co předsevzetí deset minut denně? Třeba před spaním? :-)

[4]: A já budu divná, ale mě to přijde roztomilé. :D Asi proto, že jsem od přírody tolerantní. :) Někdo náruživě sbírá známky, jiný čte a každá vášeň život ovlivní, s tím se musí počítat. ;-)

[5]: Paradoxem je, že ani já nedělám, co je zrovna IN. :D Ale spoustu lidí ano, tak jsem to tak pojala. :) Za cizojazyčné knihy máš můj obdiv, tak daleko nejsem. :-)

7 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. června 2018 v 15:20 | Reagovat

Nejlepší je si čtení zamilovat ještě v době, než to začne být in. ;-) Jsem nesmírně ráda za to, že se čtením v angličtině nemám sebemenší problém, aktuálně mám rozečtenou i jednu knížku německou, u které to tedy jde pomaleji, protože se německy učím ani ne rok, ale jde to! :-D

8 slunecnyden slunecnyden | Web | 11. června 2018 v 16:21 | Reagovat

Dobře napsaný článek. Četla jsem dřív hodně, pak vůbec a teď se k tomu zas pomalu vracím. Udělala jsem si průkazku do knihovny a moc mě baví vybírat si knížky - jdu kolem regálů a ta, která mě osloví, tu beru :-)

9 BG BG | E-mail | 11. června 2018 v 21:42 | Reagovat

Na čtení mám dvojí názor.

Ten první jsi už předložila. Číst rozhodně doporučuji, protože se tím tříbí jazykový cit i vyjadřovací schopnosti vůbec. Člověk si tak rozšiřuje slovní zásobu.

Ten druhý je však naprosto opačný. Nečtu a vůbec mi to nechybí. Sám jsem nepřečetl žádný román a vůbec toho nelituji. Povinnou četbu ve škole jsem musel protrpět, samozřejmě že jsem podváděl, protože mě to fakt nebavilo. Místo románů čtu příručky, učebnice, skripta, slovníky a odborné knihy. Potřebuji totiž nasávat informace a čtení obyčejné knihy by mě zdržovalo. Nedá se ani říct, že by moje vyjadřovací schopnosti nějak utrpěly, protože mě předsedové zkušebních komisí vždy pochválili za skvělý pravopis i slohovou stránku závěrečných prací. Kromě bakalářské, diplomové a disertační práce jsem napsal i příručku pro software typu CAD asi o 500 stránkách.

Místo toho koukám raději na filmy, protože zážitek se dostaví prakticky okamžitě. Přečíst knihu trvá asi týden, možná déle, za tu dobu uvidím spoustu filmů a mám mnohem víc zážitků. Je fakt, že se některé knihy zfilmovat nedají, ale dovede si někdo představit grimasy Louise de Funése ve slovech? Jak by ten popis jeho pitvoření asi vypadal? Dovede se někdo u knihy zasmát stejně jako u legračních scén ve filmu? Dovede se někdo u knihy leknout stejně jako u nejděsivějšího hororu? Stalo se někomu, že leknutím knihu odhodil do kouta nebo zapištěl hrůzou? Kniha prostě nemá takový náboj jako film.

Ač moje názory jsou protichůdné, číst rozhodně doporučuji. Jen jsem uvedl svůj pohled na věc. Mé potřeby jsou ale specifické, takže sebe rozhodně nebudu dávat za příklad. :-)

10 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 12. června 2018 v 8:29 | Reagovat

[9]: Dovede se někdo u knihy zasmát stejně jako u legračních scén ve filmu? To bys koukal, stačí správná knížka a musím ji odkládat, protože se směju až moc, ať už ji čtu sama doma nebo někde na veřejnosti. A ani u filmu se mi nestalo, že bych pištěla hrůzou a to horory mám úplně nejradši :D A jako se nedají napsat grimasy, nedá se zase zfilmovat každý napsaný humor...

11 BG BG | E-mail | 12. června 2018 v 10:54 | Reagovat

To bych asi koukal, protože se mi nic takového nikdy nestalo. U jaké knihy se ti to stalo? Určitě ji číst nebudu, jen mě to zajímá, třeba v důchodu si na ni čas udělám. Potřebuju číst hlavně ty odborné knížky, protože se chystám zase na vysokou.

Já mám taky horory rád, vyhledávám je, takže jsem už na leccos zvyklý. Ale tu poslední větu jsem právě napsal ve svém komentáři.

12 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 13. června 2018 v 13:23 | Reagovat

[7]: Ta tvá první věta je krásná, máš pravdu. :-) Já fakt obdivuji všechny cizojazyčné čtenáře. Jste mi motivací, že to jde a že bych mohla taky začít. :D

[8]: Ten pocit znám! Kdybych neměla tolik vytipovaných knih předem, jak ráda bych se náhodně přehrabovala knihovnou... :)

[9]: Myslím, že to, že čteš naučnou literaturu se vůbec nevylučuje. Potkala jsem v životě člověka, co to měl jako ty - na chlup stejně - odbornou literaturu ano, ale zbytek si pustil v TV. Proč ne, čtení jako čtení. :) Nemyslím si, že by ten názor byl protichůdný, čteš, jen ne literaturu krásnou. :) A typuju, že tě možná odborná literatura zkulturnila ještě víc než nás běžné smrtelníky. :D :-)

13 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 13. června 2018 v 13:27 | Reagovat

[10]:[11]:: Subjektivně se domnívám, že jak je těžké jisté knihy zfilmovat, některé filmy při přenesení na papír ztratí kouzlo úplně stejně. :) Je fakt, že na horory moc nekoukám, ačkoliv je v pohodě čtu, ale kniha i film mě rozesmějí spolehlivě stejně. :-) Hodně musí člověk hledat, abynašel svůj styl humoru. :-)

14 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. června 2018 v 14:52 | Reagovat

[12]: Jde to, však na začátku člověk hned nemusí číst odborné cizojazyčné texty (k tomu mě dohnala až vysoká škola :D). Perfektní podle mě v tomhle jsou dvojjazyčná vydání knížek. :)

15 Markéta Markéta | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 16:10 | Reagovat

Ráda čtu knihy a myslím si, že hodně. Jen z těch gramatických chyb mám hrůzu, jsem asi mírně dyslektická. Moc se mi líbí Váš článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama