Blogerka Nisa aktuálně 16. 8. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze a tipy na jiné zajímavé blogy, moji vlastní literární tvorbu i pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu poslední část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Nově možnost přihlášení se k odběru novinek. Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Mám i Facebook, - ZDE - ale momentálně ho moc nevyužívám. Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Muslimské peklo - Skutečný příběh české ženy a její dcerky

11. června 2018 v 12:36 | Nisa |  Knižní recenze
Autor: Iva Karlíková
Národnost: česká
Anotace: Kniha Ivy Karlíkové je ryze autobiografická. Přestože autorka nefabuluje, její vyprávění o několikaletém vztahu s bosenským muslimem je strhující a plné zvratů. V lecčems se podobá příběhu světoznámé knihy "Bez dcerky neodejdu" - s tím rozdílem, že dějištěm Muslimského pekla je Evropa, kterou považujeme za civilizovanou a kulturní. Zdroj (i obrázku)

Můj názor: Ať přemýšlím, jak přemýšlím, knihu na téma muslimského násilí na ženách jsem snad ještě nečetla. Ačkoli se nedá říct, že bych nevěděla, co tam najdu. Byla jsem zasvěcená a poučená z jiných zdrojů. Bezprostředně po přečtení mi ovšem došla slova. Jak máte komentovat a hodnotit něco, co popisuje tak ohavné chování? Nikdy to nevím. Ať už jde o násilí muslimské, sekty, nebo jiné. Takové knihy vás donutí se nadechnout a mít pocit, že ta jedna nezaplacená složenka na vašem stole svět nezboří. To se přeci dá řešit. A i případná nevěra manžela se zdá jako procházka růžovou zahradou. Ano, bolí to. Teď to bolí. Ale můžete využít celý svět k tomu, aby to přebolelo co nejdřív. Pomazlit se doma se psem, dát si vanilkovou zmrzlinu, mít radost z práce a v klidu relaxovat. Žít a najít zpět ztracenou rovnováhu. Nezní to idylicky oproti těm, kteří se panicky pořád ohlíží za rameno, roztřesou se při každém zvýšení hlasu a bojují s nočními můrami? Tahle kniha je jednou z těch, která mi tenhle pocit navodila.

Nechci psát antimuslimský proslov. Nerada házím všechny do jednoho pytle. Ale faktem zůstává, že nevím, kolik je "hodných" muslimů, kteří svou ženu nebijí, nechovají se k ní jako ke kusu hadru a ve všem nehledají oporu u svého boha. Věřím, že jsou (ostatně minimálně s jedním se v knize potkáte). Jenže na první pohled to rozlišit nejde. A jak píše sama hrdinka, umí být milí. Ba dokonce litují, když vidí jinou zmlácenou ženu a pak ty své řežou úplně stejně. Tohle poselství ve mně zarezonovalo asi nejvíc. Říká se, že člověk člověku do hlavy nevidí. Že by měl být opatrný. A myslím si, že při vztahu k tak odlišné kultuře by na to měl člověk myslet obzvlášť. Ostatně, když ptáčka lapají, hezky mu zpívají, že?

Omlouvám se, že to víc než recenzi na knihu samotnou připomíná úvahu, ale přišlo mi důležité to sdělit. O knize samotné jen krátce. Je silná. Hrdinka možná trochu naivní. Proč neodešla dřív, ptáte se. Ale ona se sebe ptá taky. A z pohodlí křesla se lehce kritizuje. My nebyli ochromeni strachem. Určitě stojí za přečtení. Ačkoli mi dojem zpočátku kazil pocit uspěchanosti a jakéhosi skákání z A do B. Občas psané spíše střípkovitě. Nakonec jsem si ovšem zvykla.

Hodnocení: 90%
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iva Karlíková Iva Karlíková | E-mail | 13. července 2018 v 12:03 | Reagovat

Moc děkuji. Krásná úvaha, naprosto přesně vystihuje všechno to, co jsem zjistila i já. Všechny životní útrapy jsou tak velké, jak jim dovolíme. A že knížka byla střapatá - neměla jsem v plánu ji vydat, začátek byl psaný jen pro mě a maximálně pro Denisku, v rámci jekési autoterapie. Ještě jednou Vám moc děkuji a přeji jen to nejlepší. Iva.

2 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 13. července 2018 v 12:20 | Reagovat

[1]: Já děkuji za komentář.
Střípkovitost chápu i jako důsledek toho, že ne všechno chce člověk prožívat při psaní znovu a důkladně. To by bylo moc masochistické. Doufám, že autoterapie pomohla. :)

3 Iva Iva | 13. července 2018 v 13:18 | Reagovat

Pomohla, a docela brzy. Přestala jsem psát někde na desáté stránce, protože jsem cítila, že jsem z toho venku. Pokračovat v psaní jsem začala znovu až po 10ti letech na popud nakladatele. Myslela jsem, že už si nemůžu na spoustu věcí nikdy vzpomenout, ale opak byl pravdou, stačilo pár slov a byla jsem v tom znova.. A vracelo se mi čím dál víc detailů, až mi kolikrát běhal mráz po zádech :-| Paměť je až strašidelná, když se v ní loví, ať chtěně, nebo nechtěně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama