Blogerka Nisa aktuálně 16. 8. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze a tipy na jiné zajímavé blogy, moji vlastní literární tvorbu i pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu poslední část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Nově možnost přihlášení se k odběru novinek. Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Mám i Facebook, - ZDE - ale momentálně ho moc nevyužívám. Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Březen 2018

Jsou knihy Petra Casanovy ztrátou času?

27. března 2018 v 14:53 | Nisa |  Knižní recenze
Čech Petr Casanova je zakladatel internetového konceptu FirstClass.cz, magazínu FC a vzdělávacího systému osobního rozvoje First Class Academy. Napsal tři knihy - 250 zákonů lásky, Dvanáct srdcí a 100 nejkratších cest k Tobě aneb příběh duše. Píše o osobním rozvoji, o lásce, o vztazích, o životě, o bolesti, o strachu a o chybách... prostě o všem, co k tomu našemu lidskému prožívání patří.

Pokud máte Facebook možná na Vás článek z FirstClass.cz vyskakoval ve formě příspěvku nevyžádaně, tak jako mně. Lezlo mi to na nervy. Víte, považuji se většinu času za optimistického člověka, ale v rovině hlavně vztahového, partnerského seberozvoje jsem dosti skeptická. Myslím si totiž, že se o tom nedá zase tolik napsat. Respektive dá - 1, či 2 knihy, nějaké další by byly recyklací toho samého. Již řečeného. A to bez ohledu na to, jestli tématiku rozepisuje stejný autor, nebo si vedle sebe seřadíme 10 knih 10 autorů na toto téma. Existuje několik obecně uznávaných hesel pro šťastný partnerský vztah - namátkou respekt, důvěra, tolerance, kompromisy, otevřená komunikace - a k těmto heslům prostě nevymyslíte něco nového převratného, co by už lidstvo už neznalo. Jde spíš tedy o to, po jakém autorovi sáhnete jako první a jestli vám vyhovuje jeho styl psaní. Pokud ano, nejspíš se on stane vaším oblíbeným a budete to tvrdit tvrdohlavě, přestože se napsaly stohy stránek toho samého trochu jinak někým jiným. Právě proto jsem články FirstClass považovala za jenom další kapku v moři omílaných rad, jak žít, jak myslet a jak si vybrat a být s partnerem. Nechápejte mě špatně, ty rady jsou cenné a občas je potřeba si je připomínat, protože člověk pod tlakem tíhy vlastního života a emocí na ně zapomíná, ačkoli je teoreticky usazené v hlavě má. Pomáhá mu to si věci znovu uvědomit. Ale - prostě nechápu, proč se o tom píše pořád, když by stačilo to, co už jednou někdo napsal.

Paradoxem je, že právě na knížku Petra Casanovi "250 zákonů lásky" jsem se dlouhodobě chystala. Já si totiž zásadně ve většině případů nepamatuji z hlavy jméno autora. Což je dosti nevýhodné, obzvláště pokud hledáte nějakou určitou knihu např. v knihovně. Takže zatímco jsem kroutila hlavou nad krátkými články onoho webu a říkala si, že autor s ničím novým nepřišel, hledala jsem zároveň čas, kdy konečně usednu k jeho knize. Úsměvné.

A proč zrovna "250 zákonů lásky", když knihy o partnerství moc nečtu? Zaujal mě v anotaci právě onen koncept. Představení partnerství a lásky ve 250 bodech, nikoli sáhodlouhým textem. A navíc 250? Fíha, co tam všechno asi bude...

Anotace: Co člověk, to unikát. Navzájem se odlišujeme už geny, výchovou, touhami, hodnotami, zvolenou cestou a nabytými zkušenostmi. A navíc náladami, které se co chvíli proměňují. Jak se tedy dva natolik různí lidé mohou ve vztahu shodnout na jenom společném směru, který by bez výhrad vyhovoval oběma? Jak vůbec mohou překonat rozpory způsobené jejich přirozenou rozdílností?J ak je možné kompromisem mezi partnery oboustranně spíše získávat než ztrácet? Tato kniha vysvětluje 250 zákonů šťastného vztahu, ve kterém pár je více než součet dvou osob a partneři mohou i pracovně uspět více než o samotě. Zdroj

A jak to dopadlo? Musím říct, že kniha na mě jako ucelený komplet působí lépe než samostatné články. Text je i přes bodový systém členěn do několika kapitol, krásně a smysluplně to na sebe navazuje a někam vás to posouvá. Zamyslíte se nad sebou i nad životem. Jako plus také hodnotím přidané mini příběhy. Na ten jsem se vždy moc těšila. Kniha umí v člověku rozjitřit emoce, nebo ho naopak ukonejšit, smířit se životem v závislosti na tom, kde se v díle zrovna nachází a jak nad tím přemýšlí. Dodá mu sílu, odvahu, sebeúctu a sebevědomí. Ale pravděpodobně to budete číst pomalu, (jako já) protože takovou porci moudra a pozitivismu potřebujete vstřebávat v klidu a postupně. Ostatně žádná seberozvojující kniha se - dle mého - nedá číst pod tlakem. Musíte mít na to náladu. Být na stejné vlně s knihou. Chtít si nechat poradit, promlouvat k sobě a bilancovat. Ten, kdo to nedělá z vlastního přesvědčení a chuti, bude jakoukoli podobnou knihu považovat za přemoudřelý optimistický brak. Ovšem upřímně, není lepší brát všechno v životě z té světlejší stránky? Co je špatného na netrápit se tolik? A v moudrech je skrytá síla.

Za mínus mohou někteří považovat momenty, kdy si kniha protiřečí. Je to jako s tím - líná huba, holé neštěstí - a - mluviti stříbro, mlčeti zlato. Nakonec je na člověku, aby vyhodnotil, v jakém životním okamžiku přiřadit první a kdy druhou variantu. V tomto rozhodování leží klíč ke štěstí. A moudrý je ten, kdo se vždy rozhodne správně. Ale chybovat je přeci lidské. Tak se jen poučme z chyb.

Diskutabilně se pro mě jeví jen poslední část knihy. Říká, co by měli muži pochopit, obdivovat na ženách, ba se z toho dokonce přiučit. Obráceně to však chybí. Spíš to říká, jakým mužům se vyhýbat. Copak ženy si z mužů nemohou vzít pozitivní příklad? Působí to trochu příkře a nespravedlivě. Ale trochu autora podezírám, že se chtěl vlichotit čtenářkám, jelikož očekával, že knihu budou číst více, než mužští čtenáři. Neschvaluji to, ubírá to knize body, ale asi se to dá se zavřeným okem i pochopit...

Je to nahuštěný koktejl moudra. Pozitivní energie. K pasážím se budu vracet, protože se dají použít všestranněji, než jen na partnera a nás samotné. A i já si určitě věci potřebuji připomínat.

Hodnocení: 95%

Číst tyhle knihy má své ale, stejně jako tato kniha, jak vyplývá z textu, ovšem občas to stojí za to.

Moje anglická babička - obyčejná napodobenina "Babičky" B. Němcové?

10. března 2018 v 10:59 | Nisa |  Knižní recenze
Autor: Hana Parkánová-Whitton
Národnost: česká
Anotace: Osud postaví Češku Hanku, která se chce odstěhovat za svým anglickým manželem Williamem do malé anglické vísky Kingscott, před nelehké rozhodnutí - pokud půjde za hlasem svého srdce, zanechá v Praze milovanou osmdesátiletou babičku Marii, jediného dosud žijícího člena ze své jindy početné rodiny. Nelehkou situaci nakonec vyřeší Hančin anglický manžel William, kterému se podaří koupit dům s velkým "výměnkem" na rozlehlé zahradě. Oba manželé mají sice zpočátku obavy, jak se babička Marie ve věku již značně pokročilém sžije s naprosto cizím a neznámým prostředím, a jak navíc překoná jazykovou bariéru, ale babička záhy překvapí je, stejně jako rázovité a tradic dbalé obyvatele Kingscottu. Zdroj

Můj názor: Ke knize jsem se dostala zcela náhodou tak, že jsem kousek zaslechla v rádiu předčítat paní T. Medveckou. A ten úryvek rozhodl o tom, že jsem byla na sto procent rozhodnutá knihu přečíst celou. Prostě to skvěle navnadilo.

Kniha je psaná lehkým odpočinkovým stylem. Něžným, malebným. Někomu to skutečně může připomínat Babičku, od Boženy Němcové. Někdo to zatracuje pro přespřílišnou idyličnost díla. Ale proč hned kritizovat něco, kde není drsná zápletka, problémová rodina a plno zvratů? Přiznávám, styl psaní textu přináší dávku rozvleklosti, ale řekla bych, že ty nejlepší momenty jsou v knize rozvrstveny přesně tak, aby vám na poslední chvíli rozmluvily knihu odložit, když máte zrovna pocit, že se tam nic zajímavého neděje.

Zato je tam moře lásky a něhy s kapkou prvotřídního humoru. Pojďte se nechat pohladit po duši jemným vyprávěním o Anglii a jedné vitální babičce ze staré školy. Pojďte se smát a usmívat nad popisem některých situací.

Co pro Angličany znamená trávník? Jak je to v jejich zemi se sněhovou kalamitou? Dá se z anglických jablek upéct český štrůdl? Na to všechno - a nejen na to - vám tahle kniha odpoví.

Příběh nemá ambice literárního veledíla, ale jako odpočinková jednohubka, když chcete z hlavy vypustit starosti, se hodí výborně.

Plusy: humor, lehký tón vyprávění, při audio verzi rozhodně přednes paní Medvecké
Mínusy: ta rozvleklost tomu dost škodí (i já byla párkrát v pokušení už nepokračovat, ale nakonec jsem příběh zhltla najednou) a osobně mě mrzí, že toho prvotřídního humoru nebylo malinko víc, pak by to určitě bylo i na 100%
Hodnocení: 75%

Kniha "Ví o tobě" - zdařilý žánrový experiment, nebo průšvih?

5. března 2018 v 9:17 | Nisa |  Knižní recenze
Autor: Sarah Pinborough
Národnost: britská

Anotace: LOUISE opustil manžel kvůli jiné, a tak se jediným mužem v jejím životě stal její syn. Proto Louise pracuje na poloviční úvazek, aby je uživila a zároveň mohli být spolu. Všechno se však změní, když se objeví DAVID, mladý, úspěšný a natolik okouzlující, že Louise nemůže uvěřit, že by o ni muž jako on nejenže mohl zavadit pohledem, ale že ho dokonce snad i přitahuje. To se ovšem dost zkomplikuje v okamžiku, kdy potká jeho ženu ADELE, překrásnou, elegantní a roztomilou bytost, z níž se rychle stane Louisina nová přítelkyně. Oba aktéři dokonalého páru Louise naprosto uchvátí a každý z nich ji po svém vtahuje do spletité sítě jejich manželství, v němž má Louise zatím netušenou zásadní roli. A najednou, ve chvíli, kdy je oba trochu víc poznává, zahlédne trhliny. Je David opravdu tím mužem, za něhož ho měla? A je Adele opravdu tak křehká a zranitelná, jak působí? Jaká strašlivá tajemství oba skrývají a jak daleko zajdou, aby je uchránili? Zdroj

Můj názor: Na začátek řeknu, že anotace malinko zavádí. Tento počin si hraje na realistický psychoromán. A vlastně jím i je. Z počátku máte dojem, že půjde o obyčejný milostný román, možná v hysterickém trojúhelníku. Jenže... Postupně to dostává temnější obrysy a vy hltáte jedno slovo za druhým, abyste konečně odhalili tajemství minulosti i přítomnosti... A pak se tam pomalu vkrádá jakási fantasy linka. Nejdřív vás to nenapadne a jak postupně vyjevuje svou důležitost, nechápavě a zmateně krčíte obočí. Co to tam dělá? To jako vážně? Ne, to bude určitě nakonec jinak... Inu, bude. Bude to neuvěřitelné finále. Nečekané. Možná až moc překombinované. Ale to je na tom vlastně to skvělé. Šokující. A ta fantasy linka se konec ukáže býti podstatnou.

To způsobí čtenářský zlom. Psychologický dobře našlápnutý reálný román se mění ve fantasy thriller pro dospělé. Obojí je to super, jen spolu to trochu drhne. Ten, kdo čeká reálný román, nemusí ten žánrový sešup ustát. A bude znechucen a zklamán. Ten, kdo je varován dopředu, a zavře jedno oko, bude očekávat nemožné a nemá nic proti mixu reality s fantazií, tak ten si to užije i s brilantním finále.

Řekla bych, že je to zajímavý žánrový počin, který nečekaně spojí dohromady něco, co vlastně spojit moc nejde. A stvoří to příběh, který si budete pamatovat. Jen se musíte v pravou chvíli přeladit na jinou čtenářskou vlnu. A anotace asi nešla napsat lépe, aby nevyzradila zápletku. Takže...

Styl psaní není nijak barvitý a detailní (ani charaktery postav ne), ale pro účely příběhu stačí. Ještě upozorním na členění textu. Dvě dějové linky. Ta v minulosti označená jako TEHDY a ta v přítomnosti dělená mezi úhel pohledu obou hlavních ženských aktérek.

Takže jestli chcete číst něco, co jste zaručeně ještě nečetli, máte jedno oko zavřené a čekáte cokoli, prokousejte se začátkem a litovat nebudete.

Plusy: atmosféra, finále
Mínusy: žánrová odlišnost částí knihy trochu drhne a degraduje jedna druhou, ačkoli samostatně je to super, přeci jen je to čtenářský šok
Hodnocení: 80%

Z knihy: Bohužel se mi vybrané pasáže ztratily, tak snad příště.

Neberte mi můj svět

4. března 2018 v 16:53 | Nisa |  Literární šuplík - básničky
Použitelný výcuc z básničky "Neberte mi můj svět". Není dokonalá, je dost stará, ale k tématu se hodí. :-)

Před sebou list papíru mám,
své myšlenky tím vyzývám,
aby další nová věta
stvořila kus mého světa.
Můj svět je moje fantazie,
která se mnou stále žije.
Jsou tam moje přání, sny i pouhá smyšlenost,
ani jednoho z toho nemám vážně nikdy dost.

Je to jen mé…

Tam všechno vím a znám,
neplatí, že se v tom nevyznám.

Není to jako svět kolem…

Zem sestavená jenom z písmen, teček, vykřičníků,
dlužím tomu všemu nesmírně moc díků.
Každé písmeno či čárka pouhá
ať je, jak chce dlouhá,
tvoří domy, stromy, postavy
a z těch nemusím mít obavy.
Znám každý kout té zvláštní krajiny
a s lidmi v ní nemám problém jediný.

Ale tvořit svět není o tom,
jen se někam schovati,
nýbrž o tom,
cizincům život darovati.
Jste mocný kouzelník a vy čarujete,
přesně podle toho, jak a co chcete.
Jste stvořitelem, bohem.
Proč tomu dávat sbohem?
Miluju ty chvíle v mojí hlavě,
kdeže píšu kvůli slávě!
Miluji ty chvíle tam,
kdy klíčem východ zamykám.

Toto místo umí nemožné…
Tak mi ho, prosím, neberte…