Blogerka Nisa aktuálně 16. 8. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze a tipy na jiné zajímavé blogy, moji vlastní literární tvorbu i pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu poslední část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Nově možnost přihlášení se k odběru novinek. Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Mám i Facebook, - ZDE - ale momentálně ho moc nevyužívám. Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Vesmír je ženatý - zbytečná, nebo nepochopená kniha?

22. února 2018 v 11:04 | Nisa |  Knižní recenze
Autor: Karin Krausová
Národnost: slovenská

Anotace: Lea - sestra hlavní hrdinky Karin - miluje ženatého muže. Karinina nejlepší kamarádka Soňa má se ženáčem dokonce syna. Obě jsou pravidelným terčem Karininých sarkastických poznámek o tom, jak s nimi jejich milenci manipulují a využívají jich. Úspěšná, samostatná a střízlivě uvažující Karin je přesvědčená, že jí se něco takového nemůže stát. A i kdyby ano, byl by to jen nezávazný vztah, čistá fyzická záležitost bez hlubších emocí, bez budoucnosti. Myslí si to ještě i ve chvíli, kdy se zaplete s Petrom. Akorát kamarádkám musí lhát, že je svobodný a bez závazků. Odmítá sama před sebou připustit, že lítá v tom stejném, z čeho si roky dělala kruté žerty. Zdroj

Můj názor: Námět mě strašně zajímal. Mohlo z toho něco být. Ale to zpracování... Vezměme si to postupně. Kniha je už takhle psaná dost úsporně, a jakmile vám přijde, že i tak je většina dialogů naprosto, ale naprosto zbytečných, je to smutné. Scény mělké, stroze popsané. Některé zbytečné. Přišla, někomu podala ruku, sedla si a odešla. Kam to posunulo děj? A když už jsme u děje, nestává se mi často, abych až na 40. stránce pochopila, že sleduju dvě dějové linie. Vůbec jsem to nevnímala a byla maximálně trochu zmatená. Mimochodem ta mělkost scén a strohý popis způsobil, že jsem pořád čekala na to, až se tam začne fakt jako něco super dít. A ono to prostě jelo dál. Bez gradace. Strohý popis způsobí, že si nemáte šanci oblíbit postavy a že občas nechápete, proč se to, či ono událo. Respektive ty důvody jsou zdánlivě absurdní a nedostatečné. Zlomy v knize, které by z vás konečně mohli vytlouct nějakou emoci, zažrání do knihy, jsou odbyté, nebo utnuté. Ta kniha je prostě celá plochá. Mrzí mě to o to víc, že kromě tématu oplétáček se ženatými muži tu máme i vycestování a pobyt v Anglii a práci chůvy. Bohužel nic nevyužilo svůj plný potenciál. A když už přece, totálně to zabije zpracování. O závěru škoda mluvit. Jakmile v jednom momentu něco udělá, v druhém si to rozmyslí... Tohle prostě ne. Nelíbilo se mi to, opravdu ne. Ale právě proto dám autorce ještě někdy šanci. Je to knihou, nebo autorkou?

Ale abych jen nekritizovala. Obálka knihy je fajn. A věřte, nebo ne, u pár mělkých scén a průpovídek při vyprávění se i zasmějete. Dokonce si myslím, že sesbírat ty drobky, seškrtat to... byla by z toho fajn povídka. Celou knihu to ale neutáhne. Po delší době vám sem úplně nakonec hodím nějaký ten úryvek.

Plusy: obálka, občas povedená scéna či průpovídka
Mínusy: plochost knihy, negradující děj, zbytečné dialogy i scény
Hodnocení: 20%

Z knihy:
Někteří lidé vaším životem pouze procházejí. Potkáte je, mluvíte s nimi, ale nic o nich nevíte a ani nebudete vědět. Opustíte je nebo oni opustí vás. Jakou úlohu v našem životě hrají tito lidé, jsem doteďka nepochopila. Vím jen, že se mi po některých z nich stýská, po některých velmi stýská. Možná ta jejich úloha spočívá v tom, že si je jenom pamatujeme. Dokážeme si i po letech vybavit, jak vypadali, nebo zopakovat, co říkali. Proč však potkáváme lidi, s jejichž odchodem odejde i naše schopnost občas se k nim v myšlenkách vrátit, zůstane pro mne navždy záhadou.

Vztah se ženatým chlapem je velký minibar. Je v něm všechno, ale jen v malých baleních a kurva drahé…

Zastavilo se u mě pár Poláků, kteří se motali kolem mě a usmívali se, blekotali cosi jednou anglicky, jednou polsky. Čekání jsem trávila tím, že jsem je nenápadně pozorovala. Přicházelo jich čím dál víc a já nabyla dojmu, že v Polsku už nikdo nezůstal. Jsem přesvědčená, že největšími cestovateli na světě nejsou Japonci, ale Poláci. Jsou určitě i tam, kde to Japonci ještě neobjevili. Když Kolumbus připlul ke břehům Ameriky a vylodil se, z prvního keříku se nejspíš ozvalo: "Dzień dobry." Poláci tam byli jistě před ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 22. února 2018 v 16:11 | Reagovat

O spomínanej knižke som doposiaľ nepočula, ani o autorke ktorá je zo Slovenska. O_o

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 1. března 2018 v 12:25 | Reagovat

Škoda, anotace mi přišla hezká, ale tvé hodnocení mě od přečtení odradilo... :-/ Hezky napsaná recenze, třeba příští kniha bude lepší. :-)

3 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 4. března 2018 v 16:56 | Reagovat

[1]: Tak už o ní aspoň víš. :-)

[2]: Právě mě to hrozně zklamalo kvůli fajn anotaci. Děkuju. :-) Další kniha byla lepší a recenze bude nejpozději zítra. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama