Blogerka Nisa aktuálně 12.1. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze, moji vlastní literární tvorbu a pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu třetí část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Člověk má potom pocit, že jeho práce má smysl. Pokud mě podpoříte na Facebooku, - ZDE - budu taktéž velmi ráda. :-) Alespoň vám nic neuteče! Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Proč číst autobiografie, tedy jak žijí svůj život jiní? A pár tipů

11. února 2018 v 15:20 | Nisa |  Knižní recenze
Čtenáři, dnes to bude trochu jiná recenze. Téma týdne mi poskytlo prostor, co jsem ani netušila, že ocením. Četli jste někdy literaturu faktu? Autobiografie? Já je mám moc ráda. Ačkoli nesmíme zapomínat, že mnohdy je může autor trochu přizpůsobit své představě.

Nejraději čtu knížky drsnější. Knížky neobvyklé. Které mi dají něco, co já nikdy (mnohdy díkybohu) neprožiji. Člověk má pak oči dokořán. Má variabilnější představu o tom, jaký život může všechno být. Vzrušující, bolavý, ale i prostě jiný. Myslím, že to člověku pomáhá svým způsobem růst. Učí ho to být vděčný za to, co má. Popřípadě si může říct, že není sám. Pokud i on má život jiný. Učí ho to chápavosti a empatii. A v mém případě ukojí i notnou zvědavost.

Nejnovější knížka, která do této kategorie spadá, co jsem přečetla, se jmenuje "Váš kluk prostitut?" od českého autora Cyrila Valšíka. Popisuje zajímavé pro mě zatím nenaťuknuté téma chlapecké prostituce. Slovo chlapecké používám záměrně, neboť jde o skoro ještě děti. Kniha vznikala dlouhých deset let a odkrývá několik reálných osudů českých mladých prostitutů. Používá reálných jazyk, předestírá myšlení chlapců a celkově to působí děsně syrově. Děsivě odporně. Rozhodně bych knihu nedoporučila ovšem žádnému homofóbikovi. Jinak by si scestně mohl potvrdit zakořeněnou představu o homosexuálech - zvrácená, nechutná, ušišlaná prasata. Takoví někteří klienti jsou. Nezapomínejme ale, že konzumenti dámských ero služeb jsou často stejně odporní. (Teď nemyslím klasické muže, ale ty, co si přes prostitutku plní neobvyklé choutky - hlavně přes ty pouliční, ale do přednášky zabíhat nebudu.)

Když už jsme u prostituce - ikonickou knihou v oblasti prodávajících se žen se pro mě stala ta od Jennifer Belle "Až na dno". Podobně syrově popisuje svět luxusních prostitutek. Myšlenky, dialogy... Jako byste na chvíli stáli vedle nich. A pokud vezmete v úvahu hrdinčin sociální svět, dojde vám, že zlo plodí jen zlo. Když máte kolem sebe kamaráda, který dělá, to, co dělá, a rodiče takové, jaké máte, přijímáte úplně jiné normy. Můžeme někoho pak odsuzovat? Já hrdince spíš držela pěsti. Zasloužila si šťastný konec. A nezapomenu zmínit knižní obálku. Kdo si na první dobrou všiml obtisku pánského přirození?

Asi nejošklivější z hlediska všeobecné tabuizace je téma sexuálního zneužívání dětí. Příběh Moniky, který v knize "Už nejsem vaše dcera" zpracovala německá autorka Karin Jäckel, do konce života nezapomenu. Zlo plodí jen zlo, tu platí s vykřičníkem. Jeden netvor stvoří svými normami kopu dalších. A zvrácenost přerůstá do dalších generací. Je to skutečně silné čtení. Incest, pornografie, kuplířství, násilí, sebevražda... Doporučuju jen skutečně silným povahám, ale doporučuju. Víte vy, co se děje u sousedů? Na tohle téma psala i česká autorka Eva Štefková - Dotyky zla aneb Nezletilá milenka.

Karin Jäckel ovšem nabízí jen ty nejděsivější osudy. Třeba život v satanské sektě. Tam odmala vyrůstala malá Isis a vám nad tím zůstane rozum stát. Titul nese název "Isis, kněžka noci - ve spárech satanské sekty". Jak snadno lze přeprogramovat malé dítě. Jak snadno ho nechat trpět pro potěchu dospělých. A pro co vlastně? Pro vlastní uctívání? Strach? Moc? A o sektě si toho také můžeme přečíst dost. Dále třeba v knize "Bez sestry neodejdu" o třech sestrách vyrůstajících podle "zákona lásky" sekty Děti Boží. Smutné, co všechno se lidem pořád děje pod nosem.

Jako například příběhy o domácím násilí. Knihy jako "Naprostý cizinec" a "Rok Patrika" přímo apelují na vaši obezřetnost. Ačkoli ta druhá na kvalitě trochu tratí stylem zpracování. Takže doporučuji spíš tu první. Učí vás opatrnosti. A že bychom nikdy neměli do ničeho skákat po hlavě. Jenže zamilovanost je mrcha. Je to naivita žen, nebo manipulací mužů? Možná obojí. I ta zrádná touha po štěstí. A mnohdy může to násilí přijít i po letech vyklíčené změnou okolností... A kdy druhého opravdu známe? Kolik z nás se drží zlatého pravidla - jedna facka a konec? Kdy odpustit a kdy sami sebe zavíráme do bludného kruhu násilí?

Ale pojďme někam jinam. Co třeba Aspergerův syndrom? Je to forma autismu a mě vždycky fascinovaly příběhy těch, co vnímají svět jinak. Knížka "Život za sklem" nám dává možnost nahlédnout do života jedné takové dámy. A ačkoli je ten život těžký, z její fascinace obyčejných věcí by se mnozí mohli učit. Natolik ji uchvacuje čerstvě napadaný síh, že jej nechce znehodnotit svými kroky...

Knížka "Bezbranná" nám popisuje život Julie. Její matka z ní udělala nedobrovolného otroka svého Münchhausenova syndromu v zastoupení. Což je laicky řečeno psychická porucha, kdy předstíráte nemoc v touze po pozornosti. Při formě "v zastoupení" však těmi nemocemi netrpíte vy, ale vynucujete si pozornost přes někoho bližního. Třeba matka tahá po doktorech děti. A mnohdy jim i škodí, aby nemocné skutečně byly. Silný příběh. Ne každému však vyhovuje forma psaní. I mně trvalo se začíst.

Jaký je život mimo naši civilizaci? Mimo naše pohodlí? O tom podají svědectví příběhy z KLDR. Děsivé podmínky, hlad, strach. Zaplavuje mě vděčnost za náhodu, kde jsem se narodila já. A to vždycky, když tyhle osudy čtu. Například "Útěk z tábora 14". Je tam i politicko-historický kontext, který vám mnohé dá. Nedá mi to, abych v souvislosti s tím nezmínila knížky o druhé světové válce a koncentračních táborech. "Děti, které přežily Mengeleho", nebo "Ženy z bloku 10". Jak tohle mohlo lidstvo dopustit, nikdy nepochopím.

Stejně jako nikdy nepochopím myšlení sériových vrahů. Sexuálních sadistů a dalších lidí mezi námi. Píše o tom ve své autobiografii Zpovědník vrahů, (hlavně v první třetině knihy) pan Hubálek. Dnes již zemřelý přední český psychiatr a sexuolog. Píše o sadistech, ale taky třeba o příběhu Anny Janatkové, či heparinového vraha. A to dost otevřeně. Ačkoli kniha postupně ztrácí tempo, stojí za přečtení. Stejně jako počin Izraelce Yorama Yovella. "Nepřítel v mém pokoji" nám poskytuje unikátní pohled na příběhy z jeho terapeutické praxe. I s výkladem. Něco mezi beletrií a naučnou literaturou. Porozumí tomu i laik. A setká se se všemi možnými druhy psychických obtíží... Jednoznačně doporučuji.

Ke konci zmíním už jen sérii české autorky Ivony Březinové Holky na vodítku (Ester, Martina, Alice). Které zpracovává problematiku drog, anorexie a závislosti na automatech. Ocení i starší čtenář pro svou opravdovost.

A na závěr kontroverzní kniha Daniela Kubce "Příběhy dospívajících pedofilů". Budu citovat sama sebe, když napíšu, že nevím, zda se dá se tohle vůbec hodnotit. Pedofilové budou vždycky budit obavy. I u mě. Ale chápu, že si člověk nevybírá. Nevybírá, jestli bude hetero, homo, zoofil, pedofil, nekrofil... A zjistit v pubertě, že se vám líbí čtyřletá sestra kamaráda je šílený nápor na psychiku. Ale... s ohledem na dětskou psychiku pedofilních lásek, pedofilům nezbývá nic jiného než se držet zpátky, pokud nechtějí byť nevědomě napáchat škody. A řešit to s odborníky. Ať je mu 40, nebo 17. Co jsem si ale při čtení uvědomila je, že společnost už je jakž tak připravená na možnost, že za vámi ratolest přijde a řekne: "Mami, tati, jsem gay. Jsem kluk, ale cítím se jako holka. Mám rád tvrdé BDSM. Ale kolik z nás si uvědomuje, že můžeme vychovávat malého zmateného pedofila, který se bojí svěřit? Nekrofila? A tak dál. A neuvědomovala jsem si to pořádně ani já. Ale pedofilie je jen jedna z mnoha sexuálních preferencí, která se v člověku může vyvinout. A v tomhle ohledu to mají ti ostatní oproti homosexuálům a výše uvedeným těžší. Na lesby jsme jakž tak společensky připraveni. Ale co byste řekli, jak byste reagovali, kdyby vám dítě řeklo: "Chci se milovat s naší klisnou?"

Takže... Čtu autobiografie. Čtu o tom, jak žijí svůj život jiní. Mnohé vám to dá. Možná otevřete pusu, možná oči. Vím, že to, co jsem napsala, je jen zlomek. Dá se číst o Africe (Pouštní květ - u mě to trochu zabila cestopisná forma psaní), o mnohočetné poruše osobnosti (Roztříštěná mysl) a mnoha dalších osudech... A já se na to chystám. Jako třeba na poslední zmíněnou Roztříštěnou mysl, nebo Život s vysokou intelincí. A co vy? Najdete v tom něco pro sebe? PS: Tipy mi klidně dejte!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. února 2018 v 18:53 | Reagovat

Holky na vodítku jsem kdysi četla :-)

2 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 11. února 2018 v 19:29 | Reagovat

Já si myslím, že číst cizí biografie je dobrý nápad ale ty o pedofilii a o satanovi - nééé :D To je na mně hodně, hodně ale hodně moc! :D :D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. února 2018 v 21:32 | Reagovat

Tedy takové autobiografie příliš mnoho z nás nečetlo! Aspoň ne plánovitě. Přitom je prospěšné aspoň něco vědět o tom, jak žijí životní "zajatci" různých úchylek a zcestných rozhodnutí.
Ráda přidávám tvůj článek do Výběru TT a děkuji za práci, kterou jsi s tím měla :-)

4 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | Úterý v 10:43 | Reagovat

[1]: Tak mi dáš určitě za pravdu, že jsou super! :)

[2]: Každý musí najít to svoje no. :)

[3]: Děkuju za uznání. :) Třeba i ty se do něčeho začteš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama