Blogerka Nisa aktuálně 5. 7. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze, moji vlastní literární tvorbu a pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu třetí část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Člověk má potom pocit, že jeho práce má smysl. Mám i Facebook, - ZDE - ale momentálně ho moc nevyužívám. Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Instagram (aneb Absolutní sociální nula)

10. ledna 2018 v 13:56 | Nisa |  Literární šuplík - sociální téma

INSTAGRAM

Zita stála v pokoji a netrpělivě hleděla na display chytrého telefonu ve svých rukou. Klepaly se jí nervozitou a nedočkavostí. Svítila aplikace Instagram. Jenže se pořád nic nedělo. Vzteky zakřičela a hodila mobil proti zdi.
"Co se tu děje?" vešla do místnosti její starší sestra Stela přivolaná hlukem.
Zita se mezitím sesunula na zem a ronila slzy. "Jsem nula, absolutní!" škytla skrz ně.
"Co?" nechápalo druhé z děvčat a přišlo k ní starostlivě blíž.
"Na Instagramu," hlesla.
Pořád tomu jaksi nerozuměla. "Jak to myslíš?"
Plačka se zvedla na podlaze do sedu a otřela slzy. "Mám tam jen třicet followers. Třicet! A u poslední fotky dvě srdíčka, dvě!"
"Hele," dodala a strčila sestře pod nos mobil se zobrazenou fotkou z dnešního rána. Zita se na ní zubila u talíře teplých vaflí se šlehačkou. Byla to krásná fotka.
"A? Co na tom záleží?"
"Co na to záleží?!" vybuchla nevěřícně, "Všechno! Anna z béčka jich má pět set."
"K čemu jí to ale je?"
"Je oblíbená!" rozhodila Zita rukama.
"U cizích lidí…" nedala se Stela.
"To nejsou všechno cizí. Jsou to i spolužáci, kámoši a tak."
"A zbytek cizí lidi."
"No a? Ty tomu nerozumíš."
Povzdechla si. Musela přiznat, že tomu vážně nerozumí. Nebyla moc online člověk, ale byla při začátcích Facebooku. Než si ho před dvěma lety smazala. Dodnes si pamatovala, jak si uživatelé mezi sebou posílali zprávy typu: "Nevíš, kdo je…? Chce si mě přidat do přátel." "Nevím, neznám, tak si ho nepřidám." Ano, byla to politika - koho neznám, ten má smůlu. Alespoň u těch zodpovědných. A taky proto, že neznámý mohl být úchyl, nebo hecker. A těm, kdo toto nepsané doporučení nedodržovali, se postupem času začalo říkat sběrači přátel. Zrovna poklona to pro dotyčného nebyla. Spíš naopak.

Zdálo se ale, že nástupce Instagram šel proti proudu. Mějte co nejvíc followers! (Mimochodem jí ty anglické výrazy v češtině neskutečně lezly krkem. Copak nestačí říct - následovníků, odběratelů?) Roztrhl se pytel s návody, jak použít správné hashtagy (další cizí slovo), aby vás ti vaši followers našli. Nechápala na co. Proč by mělo nějakou Anču z Horní Dolní zajímat, co si Stela Vránová dala k obědu? Její foto u Eiffelové věže? Aby ji poznávali na ulici jako tu holku, co se včera vyfotila před zrcadlem v těch červených botách? Dobře a dál? K čemu je to veřejné obnažení dobré? Rozuměla tomu u celebrit. O jejich fotku před zrcadlem se ale followers zajímají z nějakých dalších důvodů. Mají k nim vazbu skrz jejich práci. A vlastně čím větší počet jich celebrita bude mít, tím víc si možná vydělá. U obyčejných smrtelníků účel nechápala. A pokusila se to nastínit své sestře.

"Ale ti oblíbení udávají tón, jsou v televizi! A je i cena o nejlepší Instagram!"
Jo, to měla pravdu. Ale kolik z nich to je? Kolik z nich to je? 1 z miliónu? A proto se tolik lidí zbavuje soukromí a spamuje, hashtaguje a hledá followery? Pro pseudoslávu vzniklou z toho, že umí hezky vyblejsknout svůj život? Co jiného vlastně dokázali? Nehledě na to, kolik z nich pro super selffíčko udělá všechno.
"Ty tomu nerozumíš! Je jiná doba…"
Nerozuměla, jak sama přiznala. Veřejný Instagram a hashtagy byly podle ní pro celebrity, firmy, nebo třeba amatérského fotografa, co se snaží upoutat na svou práci. Ona si odpolední kafíčko s kámoškou sice zvěční, ale nikam ho věšet nebude. A z pohledu své sestry vyčetla, že teď se absolutní nulou stává ona. Je naprosto vyřízená. Výhoda byla, že ji to vůbec netrápilo.

Ale Zitu trápily hashtagy. Už se uklidnila. Vstala a šla ke stolu. Pořádně si všechno promyslí. Však ona najde způsob, jak se zviditelnit! A na mysl jí vytanula mámina černá krajková podprsenka. Ne… to by bylo moc… Nebo ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 10. ledna 2018 v 15:29 | Reagovat

Smutný příklad priorit v dnešní době... :-(

2 Little Little | Web | 10. ledna 2018 v 17:49 | Reagovat

Až mě děsí, jak moc pravděpodobné tohle je. Asi bychom se my všichni měli zamyslet :-!

3 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 15:59 | Reagovat

[1]:[2]:: Upřímně jsem ráda, že se našel čtenář chápající mou myšlenku. Bála jsem se, že je toto chování nyní natolik považováno za běžné (či podceňované), že povídku nikdo neocení... Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama