Blogerka Nisa aktuálně 5. 7. 2018 návštěvníkům blogu:
"Milí čtenáři, vítám vás tady! Najdete tu knižní recenze, moji vlastní literární tvorbu a pokus o rozhovory se známými lidmi. Za tímto účelem blog vznikl původně. Bohužel teď na tu třetí část momentálně není tolik prostoru. Ale v budoucnu bude! :-) Děkuji za každý komentář, like, nebo ohodnocení článku hvězdičkami. Udělá mi to vždy velkou radost. :-) Člověk má potom pocit, že jeho práce má smysl. Mám i Facebook, - ZDE - ale momentálně ho moc nevyužívám. Klasický profil místo FB stránky má své provozní důvody. Naleznete mě taky na Databazeknih.cz - ZDE. Mějte se krásně."

Metro 2033

12. října 2017 v 10:49 | Nisa |  Knižní recenze
Autor: Dmitry Glukhovsky
Národnost: ruská

Anotace: Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ctnostmi a nešvary, které známe z každodenního života na zemském povrchu. Arťom se nachází na stanici, která je sice pokládána za jedno z bezpečnějších míst v obrovské síti tunelů, avšak tuto jistotu narušuje temná moc, jež hrozí zničit nejen chlapcovo útočiště, ale celé metro. Mladík, jenž kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nucen - aby odčinil svou vinu - putovat od jedné stanice ke druhé, projít celým moskevským metrem až do poslední stanice, kde žijí v ideálním společenském zřízení kazatelé. Ti údajně vlastní záhadný předmět, který Arťom musí získat, aby zachránil metro před zkázou, jež hrozí nejen zevnitř podzemního mikrosvěta, ale proniká sem i z povrchu v podobě temných sil... Zdroj

Můj názor: Arťom je sympatický mladý kluk. Stejně jako čtenář toho o Metru moc neví, a tak se většinu informací dozvídá čtenář spolu s ním. A už na začátku vás pohltí jedna brilantní věc na knize a tou je atmosféra. Děsivá a správně postapokalyptická. Prostě se propadnete do tunelů za Arťomem a budete se bát kolem pobíhajících krys a všudypřítomné smrti.

Jenže pak je tu ta věc, že metro je takový mikrokosmos plný politiky, mocenských bojů, náboženských ideologií a samozřejmě pověr... Občas v klidu popíjíte čaj, jindy hledíte zlu přímo do očí. Je to prostě smíchané v neuvěřitelný guláš a vy si říkáte, není toho už trochu moc? To ale naše planeta vlastně je - takový guláš. A záleží na tom, které sousto toho guláše zrovna jíte. Jestli vám bude chutnat, nebo nikoli. Já to tak měla. Jednu chvíli jsem příběh nadšeně hltala, jindy se snažila jen prokousat další kapitolou. A podle několika prolistovaných reakcí nejsem jediná. Tedy nápad super. A spojit všechny ty aspekty dohromady chtělo určitou... znalost a oceňuji to. Ale prostě to ne každého čtenáře udrží v nadšení celou knihu.

Právě rozporuplné pocity z díla způsobily, že jsem ani nečekala kdovíjaký závěr. Chyba. Ta poslední kapitola mi otevřela pusu dokořán. A tím u mě Metro stouplo v ceně. Navíc se v knize pořád něco děje. Takže, i když vás určitý úsek zrovna nebaví, brzy se určitě dostanete někam, kde vás to opět chytí a nepustí. A byla by škoda opustit Arťoma na jeho cestě tunely předčasně. Protože ono to tak nějak přeci jen vytvoří souvislý příběh. A kdybyste spolu s Arťomem neprošly ty dílčí celky metra, ledacos byste nechápali. A nedošlo by vám, jak brilantní symbiotický výtvor kypící životem to vlastně pod zemí bují...

Plusy: Atmosféra, zvraty, postavy, závěr.
Mínusy: Neudrží stabilní pozornost čtenáře, zdánlivá překombinovanost, zpočátku se hůře orientuje v názvech stanic metra.
Hodnocení: 80%

Z knihy:

Pohrával si s představou, že ty kyklopské stavby kdysi obývali lidé. Jakými vozidly se přepravovali; ta tehdy určitě zářila všemi možnými barvami a s jemným šuměním motorů klouzala po hladké vozovce, takže tvrdý asfalt se pod gumovými pneumatikami zahříval. Používali metro, aby se rychleji dostali z jednoho konce toho nesmírně rozlehlého města na druhý. Nepředstavitelné. Na co každý den mysleli? Jaké starosti je sužovaly? Čím si vůbec může lámat hlavu člověk, který se nemusí neustále obávat o vlastní život a bojovat o to, aby si ho prodloužil alespoň o den?

Arťom nebyl schopen pohnout se z místa. (...) Náhle si uvědomil, nakolik se člověk vzdálilod vlastních výdobytků. Podobal se nádhernému ptákovi, jenž kdysi hrdě kroužil na obloze; nyní, smrtelně zraněný, přistál na zemi, aby se uchýlil do nějakého bezpečného zákoutí a tam tiše zemřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama